Předmluva Tokutomiho Tasaburōa senseie:
Co se týče japonského bojového umění (budō) a etického kódu samuraje (bushidō), není to vztah mezi pánem a vazalem, ale jedná se o spojení dvou lidí, jakoby spoutaných lanem, aby se stali jedním a dosahovali tak rozvoje.
Zejména pokud jsme se rozhodli studovat budō, musíme začít studovat i bushidō. V současnosti nežijeme ve feudálním zřízení a vyjádření bushidō doznalo změn, ale důvěryhodnost, spravedlnost, a nakonec i položky jako prospěšnost prokazování loajality k vlasti a lidu jako samuraj se nezměnila.
Od druhé světové války se v Japonsku začalo do té doby vážně vnímané vědomí bushidō zanedbávat a budō úpadkově zjednodušovat do formy bojových sportů.
Na druhou stranu je pozoruhodné, že ochrana kulturního dědictví budō s vnímáním původního bushidō oslovuje i nejaponce, kteří k tomu inklinují. Naštěstí je Nakagawa Kinji jedním z mála budōků, kteří si toto uvědomují. Při pochopení principu Nuki soku zan je studium budō „nepřetržitým tréninkem základů od rána do večera” (výrok Miyamoto Musashiho z Gorin no shō, pozn.překl.), což stimuluje trénink šermu a jsem velice rád, že se tímto součást japonské tradice, bushidō, šíří do celého světa. Ve sféře určených technik vzniká virtuozita, zvyšuje se důstojnost a praktikování budō přesahuje do duchovního rozměru, vzrůstá smysl pro morální jednání. Což je hybnou silou pro rozvoj světové kultury a civilizace.
Kaichō Tokutomi dōjō: Tokutomi Tasaburō
徳富道場館長: 徳富太三郎
Nuki soku zan 抜即斬
„Tasení a okamžité setnutí”
Základ praktikování meče způsobem „Nuki soku zan” je založen na konceptu Happō nuki (tasení do osmi směrů) mistra Morinagy Kiyoshiho. Toto Happō nuki vzniklo shromážděním nejúčinnějších a nejpraktičtějších technik ze starých stylů iaijutsu, aby se stalo reálnou metodou použití meče. V těch dobách se na vývoji techniky podílel i Nakayama Hakudō (1873 – 1958).
Skutečná podstata bojového umění nespočívá v jednoduché metodě, ale v eleganci a virtuozitě, kterou si tělo osvojí. Uvažování o strategii (heihō) nemůže vnější vzhled opomíjet. Velmi důležitým bodem je jistota, se kterou sek provádíme, v momentu přemáhání soupeře vyjadřovat rozhodnost, bojovou energii meče. To bývá v řeči válečné strategie označováno jako „saki” a jedná se o důležitou podmínku pro to, abychom porazili soupeře. Skutečné bojové použití meče je dáno kompilátem různých doktrín, ale se vztahem k Nuki soku zan je cílem prostě zasáhnout tnutím soupeře, abychom ho přemohli a tím se stává meč jistotně smrtícím. Po technické stránce se jedná o metodu stínání, po mentální stránce se jedná o nezbytnost rozvíjení vědomí zavrhnutí těla („sutemi”). Přichází-li hrozba od člověka, setnout člověka, přichází-li hrozba od koně, setnout koně, to je nezbytná intenzita. Takto se započne s akumulací smrtících technik, později může dojít k transformaci na úroveň meče dávajícího život (katsujin no ken), tradujících se od mýtického císaře Jinmu. Bez praktikování „smrtícího meče” (satsujin no ken) ovšem nemůže být řeč o „životodárném meči”. Pro reálný výcvik seků je nutné praktikovat tameshigiri.
Postoj (kamae), zaměření pohledu (metsuke), přemisťování těla (tai sabaki), přemisťování soupeře (kyaku sabaki) metoda přibližování (sekkin), udržování harmonické vzdálenosti (ma no torikata), stažení se (ridatsu), koncentrace (zanshin) etc. To vše má význam pro jistý zásah, jedná se o „okrášlení krásy ještě větší krásou.” Nuki soku zan je provozování praktické metody zacházení s mečem, nevyhnutelně však vede také k rozvoji zdvořilosti. Praktická metoda zacházení s mečem znamená metodu meče pro vytyčení jasného rozdělení mezi životem a smrtí. Desetitisíce lidí získávají od nebes pouze jeden život a neztratit ideu úcty k němu je učením bushidō. To je dáno skromností srdce a zejména respektem k druhým, což se projevuje ve formě zdvořilosti.
Osoba, praktikující nuki soku zan
musí nutně rozvíjet svou sebekontrolu
Metoda charakteru a metoda techniky jsou jako dvě kola jednoho vozu a praktikování bojového umění pomáhá k rozvoji obou dvou. Tato metoda charakteru se v nejextrémnější formě projevuje v odvrhnutí těla (sutemi), které je v povrchním pohledu některých dōjō vnímána neúplně, jen jako součást cvičební praxe (shugyō). Při praktikování metody Nuki soku zan je možno nahlédnout do čistého pocitu velké techniky (ōwaza) v překonání sama sebe. Říká se, že „mezi blýskajícími se čepelemi mečů chtivých zabíjet se nachází peklo, ale odvrhneme-li tělo, přichází příležitost”, stejně jako „žádný rozvrh, žádná představa” (munen musō), nebo „rozetnout jedním tnutím na dva kusy” (ittō ryōdan) Jakkoliv se jedná o „meč válečníka” zároveň se jedná i o meč (ctnostného) vládce, takže ōwaza ittō ryōdan je v rámci Nuki soku zan v nejvyšší úctě, a jako východisko technik je rozpoznána jako základ, jejich „kořeny i větve”. Skutečným cílem praktikování realistické metody použití meče je rozvoj silného těla i duše a formování charakteru.
Umírněnost spočívá v nebazírování na maličkostech, při náhledu na důležitost se stát lidskou bytostí se schopností rozpoznávání správného jako správné, špatného jako špatné a toho že chyba je chyba, trénovat od rána do večera, a s tímto cílem usilovně pracovat na tom stát se silným a řádným člověkem, a to jak v každodenní všednosti, tak za výjímečných okolností. Neustále pracovat tělesně i duševně pro všeobecné blaho a neustále pokračovat v sebekultivaci cvičením.
Ōshū bujutsu kōryū shidōkai kaichō: Nakagawa Kinji
欧州武術交流斯道会会長: 中川欽詞
