Nakagawa sensei studoval několik škol japonského šermu, které následně vedly ke vzniku stylu Nakagawa ryū battōjutsu. Nakagawa ryū se snaží předávat původní techniky školy Toyama ryū, tak jak je učit Morinaga sensei a techniky vycházející z dalších tradičních škol japonského šermu. Pojďme se na to podívat trochu podrobněji.
Okolo roku 1873 byla založena vojenská akademie v Toyamě pod názvem Rikugan Toyama Gakkō. Tato instituce vznikla za účelem vzdělávání nových poddůstojníku a důstojníků moderní císařské armády Japonska. V učebním plánu byl tehdy i výcvik v oblastech kenjutsu (boj s mečem), jūkenjutsu (boj s bajonetem), tantōjutsu (boj s nožem), vojenské střelby, ale třeba i vojenské hudby. Půda této akademie byla prostředím, ve kterém vznikly specifické dovednosti šermu, které dnes známe pod názvem Toyama ryū battōjutsu.
Umění japonského šermu bylo tehdy v učebních osnovách akademie nazýváno guntō no sōhō a obsahovalo pět základních, velmi jednoduchých forem, a také techniky tameshigiri, tedy techniky, během kterých student přesekává slaměné cíle.
Morinaga Kiyoshi, který byl na vojenské akademii ředitelem kenjutsu konkyu-kai a jedním z hlavních instruktorů šermu, požádal v roce 1925 o pomoc při vytváření nových osnov šermu významného šermíře té doby jménem Nakayama Hakudō, který byl v pořadí 16. sōke (představitelem) jedné z větví tradiční školy šermu Musō jikiden eishin ryū. Hakudō sensei zároveň studoval školy Ōmori ryū a Hasegawa eishin ryū. Právě díky zkušenostem Hakudō senseie má pozdější styl Toyama ryū své kořeny v předních tradičních starých školách koryū tōhō, tedy klasických školách šermu. Výsledkem spolupráce s Hakudō senseiem bylo vytvoření jednoduchých šermířských technik, které zdůraznily nejdůležitější body tasení a seků tak, aby i důstojníci bez zkušeností s kenjutsu získali základní schopnosti, které by mohli využít na bitevním poli.
Na rozdíl od mnoha jiných škol šermu té doby byly všechny techniky v Toyama ryū vyučovány pro využití ve stoje. Žádná z forem nezačínala ze seiza, japonského sedu na patách. A navíc tento styl kladl důraz na praktikování tameshigiri, jednoduše všechny procvičované techniky byly testovány formou sekání slaměných a bambusových cílů. Je třeba mít neustále na paměti, že tento styl byl vytvořen pro bojiště. Proto se mohou zdát jeho techniky velice strohé. Nicméně nejdůležitějším faktem na bitevním poli a v Toyama ryū bylo získat dovednost účinně a co nejdříve zasáhnout nepřítele, nebo v lepším případě jej rovnou zabít. Tím, že byl tento styl vystavěn k využití ve válce, objevuje se v technikách jen slabý moment překvapení. To je dané tím, že v bitvě většinou vidíte, jak se k vám prostorem nepřítel přibližuje. V takovém případě se většinou střetne hrubá síla s hrubou silou. Zdá se, že bojovou filozofií Toyama ryū byla schopnost přeseknout nepřítele při prvním kontaktu, ideálně rovnou z tasení. Tokutomi sensei, jeden z nejpokročilejších studentů Morinagy senseie, na svých trénincích vždy kladl veliký důraz na silné a rychlé techniky tasení, které považoval pro svou školu za zásadní. Toyama ryū pojmenovala svůj styl battōjutsu, aby tak poukázala na hlavní náplň školy.
Morinaga sensei později upravil vybrané techniky tak, aby definitivně aktualizoval původní učební plán kenjutsu, a byly tak vyučovány techniky poplatné modernímu duchu válečnictví. To vše vedlo k tomu, že byl následně Morinaga sensei považován za „otce“ toyamského šermu.
Toto je přehled technik toyamského battōjutsu:
● kiso iai – základní pohyby
● hon iai – osm původních forem
● happōnuki – osm základních forem
● kumitachi – cvičení s partnerem
● tameshigiri – sekací test
Jak sami vidíte, množství vyučovaných technik v této škole není veliké. Hlavním cílem výcviku bylo rychlé osvojení si těchto pohybů a schopnost jejich bojového využití.
V roce 1939 byl do toyamské akademie přijat tehdy mladý Nakamura Taizaburō, který se později stal dalším z instruktorů umění šermu a také jedním z hlavních propagátorů školy Toyama ryū a battōdō nejen v Japonsku, ale i zahraničí.
V období po 2. světové válce byla císařská armáda rozpuštěna a z vojenské akademie v Toyamě se stal americký tábor Zama. V tomto období navíc bylo v Japonsku zakázáno praktikovat jakékoliv bojové umění, a s tím samo sebou i umění šermu. A tak učení Toyama ryū přežívalo pouze v uzavřených skupinkách studentů, které byly vedené několika bývalými instruktory a důstojníky. Po zrušení zákazu praktikování bojových umění, ke kterému došlo v roce 1952, se sešli tři hlavní instruktoři toyamské akademie, kteří získali právo na výuku stylu – Morinaga Kiyoshi, Nakamura Taizaburō a Yamaguchi Yuuki – ve snaze obnovit výuku tohoto stylu šermu. Bohužel, nenašli shodu ve svých představách o osnovách a směřování výuky, a tak vznikly tři hlavní linie této školy. Ty v různých mírách přizpůsobily cvičení pro civilní a tradiční bojová umění, třeba i tím, že přijaly pro svou praxi tradiční keiko-gi a hakamu (do té doby totiž tomu tak nebylo). Techniky a interpretace, které tři instruktoři učili, se postupně rozcházely a navzdory pokusu sjednotit je standardizací technik nebyl dosažen žádný konsensus. Toto jsou zmíněné tři organizace stylu Toyama ryū:
● Dai nippon toyama ryū iaidō kai Morinagou Kiyoshim s centrem v Ōsace
● Zen nihon toyama ryū iaidō renmei založená Nakamurou Taizaburōem s centrem v Yokohamě
● Nihon toyama ryū iaidō so-renmei založená Yamaguchim Yuukiem s centrem v Sapporu
Každá z těchto organizací byla autonomní a zachovala nebo postupně vytvořila vlastní soubor forem. Všechny federace školy Toyama ryū jsou dnes řízeny osobou, která je držitelem titulu kaichō – předseda.
Pojďme se dál věnovat historii školy. Po roce 1952 bylo uspořádáno mnoho seminářů toyamského battōjutsu a tameshigiri. Mnohdy na tyto akce přicházeli studenti/instruktoři jiných stylů, aby se seznámili s technikami a provedením tameshigiri, které je v této škole hodně využívané, a posléze jej tak mohli zařadit do svého tréninku či umění. Další skupinkou byli studenti, kteří cvičili Toyama ryū proto, aby se mohli účastnit soutěží.
Je pravděpodobné, že v těchto dobách, kdy se utvářely / systematizovaly osnovy moderní Toyama ryū, se techniky učily v různých podobách. To mělo za následek rozdílné prezentování základních technik dle toho, jakých seminářů se daný instruktor zúčastnil. V jednotlivých dōjō se proto studenti učili různé formy Toyama ryū.
Dnes je běžné, že Toyama ryū cvičí studenti i jiných stylů japonského šermu, anebo celkově jiných bojových umění. Často je to proto, aby studenti jiných škol zařadili do svého tréninku styl, který je zaměřený na plně funkční techniky meče a mohli své pohyby testovat formou tameshigiri. Dalším důvodem může být skutečnost, že Toyama ryū neobsahuje příliš velké množství technik, a tak je možné tuto školu praktikovat i při studiu jiného stylu.
Pan Nakagawa Kinji studoval techniky Toyama ryū v Tokutomi dōjō pod Tokutomim Tasaburōem. Tasaburō sensei, jak už jsme tady zmiňovali, byl studentem Morinagy senseie a byl zastáncem studia a praxe nezměněné původní formy toyamského battōjutsu. Nakagawa sensei po odchodu z Tokutomi dōjō do Kumamota pokračoval ve studiu a tréninku tohoto stylu. Postupem času do něj vnesl další techniky – shihō giri – techniky do více směrů, přidal techniky s kodachi – krátkým mečem, s nitō – dvěma meči a přidal další techniky kumitachi – cvičení s partnerem. Je to dnes také jediná škola, která praktikuje v nezměněné formě první techniku happō nuki – kiri age přímo provedené z tasení. Jedním z hlavních cílů školy je zachování původních technik tak, jak je vyučoval Morinaga sensei a šíření tradiční japonské kultury.
Nakagawa sensei je zatím asi posledním ze studentů/učitelů původních technik Toyama ryū. V průběhu času si Nakagawa sensei založil vlastní styl, nejprve pojmenovaný Nakagawa tozan ryū, přičemž termín tozan je jiné čtení pro znaky Toyama. Je tak patrný odkaz na školu Toyama ryū, jejíž techniky jsou základním stavebním kamenem školy.
Nakagawa sensei nejprve byl učitelem stylu Toyama ryū 戸山流. Později Nakagawa sensei se rozhodl názvem svého stylu trochu odlišit a pojmenoval svou školu Nakagawa tozan ryū 中川戸山流. Nakonec v roce 2019 přejmoval svůj styl názvem Nakagawa ryū battōjutsu 中川流抜刀術 z důvodu naprostého odloučení se od moderních směrů toyamského šermu, které se rozhodly jít cestou sportovního šermu, změny původních forem bez výraznějších vazeb na tradiční budō.
Škola Nakagawa ryū battōjutsu si tak dala za cíl šíření původních forem tak, jak je vyučovali Morinaga sensei nebo Tokutomi sensei.
Nakagawa ryū v ČR
Historie Nakagawa ryū v ČR se začala v roce 2008, Kdy byl Nakagawa sensei pozván poprvé do Prahy, aby krom jiného, vedl seminář battōjutsu a ukázku tameshigiri pro české studenty bojového umění kendō. Později se s Nakagawou senseiem spojilo několik studentů a již v roce 2010 podnikl Nakagawa sensei několikaměsíční návštěvu ČR. Nejprve Nakagawa sensei seznamoval své studenty s technikami školy Toyama ryū. Dnes se sensei soustředí na kompletní předání technik stylu Nakagawa ryū battōjutsu.
S ohledem na skutečnost, že styl Nakagawa ryū má nejvíce pokročilých studentů v ČR v roce 2018 určil Nakagawa sensei pražskou pobočku Kenshōkan za hlavní dōjō (honbu dōjō) pro svůj styl a to je v platnosti i dnes. Vnímáme to jako velikou čest a závazek vůči senseii.
UPOZORNĚNÍ
V ČR v minulosti navštěvovalo lekce Nakagawy senseie mnoho lidí s různou osobní motivací. Někteří se dnes bohužel neoprávněně prezentují v kruhu svých přátel jako oficiální instruktoři nebo dokonce jako učitelé šermu, které tímto úkolem pověřil Nakagawa sensei. V minulosti umožnil Nakagawa sensei několika studentům vést tréninkovou skupinu, která kdyby se osvědčila, se mohla stát oficiální pobočkou školy. Bohužel některé z těchto skupin časem samy zanikly, s některými „studenty“ se musel sensei dokonce rozloučit a ukončit tak jejich studium. Ty, kteří stále pokračují a jsou dnes oficiálními zastupci školy, najdete v kontaktech na těchto webových stránkách.