Nedávno jsem byl požádán, abych napsal krátký text o rozdělení tradičních japonských bojových umění na koryū a gendai budō. Tyto pojmy stále vyvolávají řadu debat, proto stojí za to si je blíže vysvětlit.
Na začátku je dobré pochopit rozdíl mezi termíny bujutsu 武術 („válečné umění/dovednosti“) a budō 武道 („cesta válečníka“). Oba termíny začínají znakem pro slovo bu 武, který lze přeložit jako „válečný“ či „bojový“. Rozdíl se však skrývá v druhém znaku. Jutsu 術 znamená „techniku, dovednost“, tedy praktický soubor prostředků určených k boji. Naproti tomu dō 道 označuje „cestu“ – tedy nejen fyzické cvičení, ale i filozofické, duchovní nebo sportovní rozměry.
Koryū 古流
Ko 古 – starý, dávný
Ryū 流 – proud, škola, styl, tradice
Nejprve se podívejme na koryū. Tento termín lze přeložit jako „stará škola“ či „starý styl“. Pro tuto skupinu bojových umění se používají i další označení, například koryū bujutsu 古流武術 („staré školy bojových umění“), kobujutsu 古武術 („staré způsoby boje“) nebo kobudō 古武道 („stará bojová umění“). Všechny tyto pojmy odkazují na tradiční školy a směry bujutsu, které vznikly před rokem 1868, tedy před reformami Meiji.
Koryū školy si předávají některé ze svých technik a principů často v nezměněné podobě po celá staletí a zachovávají původní vojenský i duchovní rámec. Obvykle nejsou úzce specializované, obsahují prvky různých bojových metod. Například většina škol jūjutsu zahrnuje i množství úderových technik a často také výuku se zbraněmi. Bylo to logické, protože bojovník té doby musel být připraven obstát na bitevním poli, kde se vyžadovala široká škála dovedností.
Většina koryū, jak je známe dnes, se vyučuje formou, která byla s největší pravděpodobností rozvinuta až během období Edo, které bylo v japonských dějinách po dlouhé době válek klidnějším obdobím. Předchozí Období válčících států zvané Sengoku jidai 戦国時代 trvalo přibližně od poloviny 15. do počátku 17. století a bojovaly v něm téměř všechny provincie. Asi je jasné, že zatímco bojové systémy z období Sengoku jidai (a starší) bývaly méně systematické, tak v éře Edo se díky nastolenému míru začaly více strukturovat a rozvíjet.
Koryū mají často uzavřený výukový systém. Trénuje se v nich podle přesně daných forem kata 型 a výuka se často předává v rodových liniích. Jsou pevně spjaté s tradicí, etikou a rituály. Neexistují zde technické stupně tak, jak je známe dnes, ale licence typu menkyo 免許.
Mezi typické koryū patří například tyto školy:
· Asayama ichiden ryū 浅山一伝流
· Hōzōin ryū 宝蔵院流
· Hyōhō niten ichi ryū 兵法二天一流
· Ikkaku ryū 一角流
· Ittō ryū 一刀流
· Jigen ryū 示現流
· Kashima shintō ryū 鹿島新當流
· Kitō ryū 起倒流
· Kukishin ryū 九鬼神流
· Maniwa nen ryū 馬庭念流
· Musō jikiden eishin ryū 無双直伝英信流
· Negishi ryū 根岸流
· Sekiguchi ryū 関口流
· Shindenfudō ryū 神伝不動流
· Shinkage ryū 新陰流
· Shintō musō ryū 神道夢想流
· Takagi yōshin ryū 高木楊心流
· Takenouchi ryū 竹内流
· Tamiya ryū 田宮流
· Tennen rishin ryū 天然理心流
· Tenshin shōden katori shintō ryū 天真正伝香取神道流
· Yagyū shinkage ryū 柳生新陰流
· a další
V těchto školách jsou vyučovány tyto dovednosti:
aikijūjutsu 合気柔術, bajutsu 馬術, battōjutsu 抜刀術, bōjutsu 棒術, chikujōjutsu 築城術, hojōjutsu 捕縄術, hōjutsu 砲術, jōjutsu 杖術, jūjutsu 柔術, kenjutsu 剣術, kyūjutsu 弓術, naginatajutsu 長刀術, ninjutsu 忍術, shurikenjutsu 手裏剣術, suieijutsu 水泳術, tantōjutsu 短刀術, yadomejutsu 矢留術, a další.
Ačkoli se jakékoli bojové umění může samo označovat za koryū, existuje několik organizací, které tradiční školy oficiálně uznávají a certifikují. Mezi nejvýznamnější organizace patří Nihon Kobudō Shinkōkai 日本古武道振興会 (Společnost pro podporu japonských klasických bojových umění) a Nihon Kobudō Kyōkai 日本古武道協会 (Japonská asociace klasických bojových umění). Je však důležité zdůraznit, že členství v těchto organizacích není a nebylo pro žádné koryū povinné. Mnohé školy se do nich zapojují především proto, aby prokázaly svou legitimitu a doložily historickou kontinuitu. A naopak jsou tradice, které toto neřeší a pouze pokračují ve své činnosti.
Nyní se podívejme na základní informace o moderních budō.
Gendai budō 現代武道
Gen 現 – současný, přítomný
Dai 代 – období, generace, éra
Bu 武 – boj, válečný, vojenský
Dō 道 – cesta, životní směr, způsob
Termín gendai budō se překládá jako „moderní bojová cesta“ nebo „moderní bojová umění“. Někdy se používá také označení shinbudō 新武道, tedy „nová bojová umění“. Tyto styly sice vycházejí z tradice starých škol koryū, ale vznikly až po roce 1868, po reformách období Meiji.
Gendai budō, a nebo jednoduše jen budō 武道, se formovalo z různých důvodů. Jeho hlavním cílem už není samotný boj, ale především osobní rozvoj (sebekultivace), disciplína, filozofie či sportovní aktivita. Typickým rysem je snaha o sjednocení a standardizaci technik i metod výuky. Například profesor Jigorō Kanō 嘉納治五郎 v roce 1882 vytvořil jūdō 柔道 tím, že spojil učení několika starých škol jūjutsu. Morihei Ueshiba 植芝盛平 vystavil aikidō 合気道 převážně na základě technik školy Daitō ryū jūjutsu 大東流柔術, aby vytvořil umění, v němž se obránce dokáže účinně bránit, aniž by musel protivníka vážně zranit (což odpovídalo jeho duchovním a náboženským přesvědčením). Škola šermu Toyama ryū 戸山流 byla vyvinuta komisí vedenou Morinagou Kiyoshim 森永清 na vojenské akademii v Toyamě v roce 1925, s cílem naučit vojáky základním principům boje s mečem, vycházejících z technik několika starých škol kenjutsu.
Na rozdíl od koryū jsou moderní školy často více specializované. Například jūdō se soustředí především na hody, strhy a škrcení, ale už neobsahuje více propracované techniky úderů a kopů. V aikidō se klade důraz hlavně na páky a hody, zatímco jiné dovednosti jsou spíše okrajové. V oblasti šermu má například škola Toyama ryū výrazně méně technik než tradiční školy koryū.
Mnohé formy gendai budō se postupně vyvinuly v sportovní disciplíny. Typickým příkladem je zápas jūdō či šerm kendō, při kterém se používá bambusový meč shinai 竹刀. Tyto sportovní směry často upravují techniky a pohyby a přidávají ochranné prostředky, aby zvýšily bezpečnost cvičenců i soutěžících. Od roku 1964 je jūdō dokonce součástí olympijských her a karatedō bylo představeno jako ukázkový sport na olympiádě v Tokiu v roce 2020.
Gendai budō obvykle využívá pro hodnocení technické úrovně studentů systém kyū 級/dan 段, který původně vytvořil Jigorō Kanō. Student nejprve postupuje žákovskými stupni kyū (od 10. po 1. kyū), a poté může složit zkoušku na tzv. shodan 初段 (1. dan). Termín shodan se překládá jako „počáteční“ či „první stupeň“. Znamená tedy, že cvičenec je konečně považován za skutečného studenta školy či stylu. Na Západě bývá tento stupeň často mylně vnímán jako „mistrovský“, i když ve skutečnosti tomu tak není a to i přesto, že od této chvíle nosí student na keikogi již černý pás. Jak zdůrazňuje mnoho japonských učitelů, dosažením shodanu teprve začíná opravdový trénink každého budōky 武道家.
Mezi gendai budō se řadí například aikidō 合気道, battōdō 抜刀道, iaidō 居合道, jōdō 杖道, jūdō 柔道, jūkendō 銃剣道, karatedō 空手道, kendō 剣道, kūdō 空道, kyūdō 弓道, naginatadō 長刀道, shōrinji kenpō 少林寺拳法 a další. Vedle těchto známějších disciplín však vznikají také nové, menší styly a školy, jako například:
· Hakkō ryū 八光流
· Hiko ryū 日子流
· Meifu shinkage ryū 明府真影流
· Toyama ryū 戸山流
· stejně tak i námi studovaná škola Nakagawa ryū battōjutsu 中川流抜刀術
Je třeba zdůraznit, že přechod od bujutsu k budō nezasáhl všechna tradiční umění. Některé disciplíny zůstaly až do dnešních dnů zachovány čistě jako účelové bojové dovednosti, i když v kontextu současného boje je jejich praktický význam už téměř zanedbatelný. Patří sem například shurikenjutsu 手裏剣術 – umění vrhání krátkých čepelí, hojōjutsu 捕縄術 – umění svazování protivníka, a další podobné specializované směry.
Závěrečné jednoduché shrnutí rozdílu
· Koryū (staré školy) – praktické bojové techniky pro válečníky středověkého Japonska.
· Gendai budō (moderní styly) – zaměřené na seberozvoj, disciplínu a sport.
Ačkoli se v koryū mohou objevovat hluboké filozofické a duchovní aspekty, jejich hlavním cílem zůstává především praktická a účinná metoda boje. Gendai budō naproti tomu, i když může být technikami rovněž velmi efektivní v boji, klade větší důraz na filozofický a duchovní rozvoj osobnosti. A tak možná jedním z mála faktorů, který nám může pomoci rozdělovat školy na koryū a budō je podívat se na způsob výuky / předávání učení v těchto školách.
Důležité upozornění – uvedené informace jsou pouze obecného charakteru a nemusí platit ve všech školách. Například systém hodnocení kyū/dan se může lišit nejen svým nastavením (počtem stupňů, barvou pásů či kritérii pro zkoušky), ale i samotným způsobem, jak je v jednotlivých školách chápán a vykládán. Stejně tak škola Shintō musō ryū jōdō 神道夢想流杖道 je i přes termín „jōdō“ ve svém názvu školou spadající mezi tradiční koryū. Proto je vždy důležité respektovat pravidla a tradice konkrétního dōjō či organizace, ve které cvičíte.
Použité materiály:
· kniha „Budō & koryū“ autora Kacema Zoughariho
· kniha „Japonská bojová umění“ autora Ivana Fojtíka
Připravil:
Pavel Slavík