Studijní cesta do Japonska 2025

25.5. Přílet – přesun do Kunisaki

Letos jsme na cestu do Japonska vyrazili ve složení Kristýna Štosková, Jan Weiss a má maličkost. Původně s námi měl letět ještě Martin Hradecký, ale bohužel zdraví mu vystavilo překážku, a tak na poslední chvíli musel svou cestu odložit. Náš let byl naplánován přes Londýn, Soul na ostrov Kyūshū, do Fukuoky. Po devatenácti hodinách jsme přistáli ve Fukuoce. Na letišti jsme se setkali se senseiem (Kinji Nakagawa), který pro nás zapůjčil auto a vyrazili jsme směr Kunisaki, kde jsme měli strávit první půlku našeho pobytu v Zemi vycházejícího slunce.

Po příjezdu do Kunisaki jsme se zastavili u Sano-sana, u kterého měla pobývat Kristýna. Následně jsme se přesunuli k senseiovi, u které jsme bydleli ve vedlejším domě s Honzou. Ještě než jsme šli složit hlavu, chvilku jsme se senseiem hovořili o jeho historii v rámci bojových umění. Sensei nám ukazoval některé své fotografie z minulosti, novinové výstřižky o akcích, které pořádal v Kumamoto. Také jsme si mohli prohlédnout některé z jeho technických certifikátů a také dva z mečů, které čekají na malou renovaci. Bylo to velice příjemné povídání.

26.5. Povídání, rybaření, barbecue certifikáty

První den byl čistě relaxační. Ráno jsme se sešli u Sano-sana na snídani. Následně si Aoki-san pro nás připravil program spojený s rybařením, což pro mě a Kristýnu byla první taková zkušenost. Nejdřív byl na programu nácvik rybářských „kata“ a poté jsme vyrazili k moři získat první praktické zkušenosti. Byl to opravdu relax.

Večer se sjeli přátele Nakagawy senseie a připravili pro nás barbecue. Spousta grilování, dobrého pití a možnost popíjet místní specialitu „bamboo saké“.
Nakonec jsme ještě chvilku poseděli v senseiově domu a povídali si o historii, která vedla ke vzniku Nakagawa ryū battōjutsu. Sensei nám ukazoval originály svých certifikátů k technickým stupňům, z nichž jeden byl orazítkovaný císařskou kanceláří za mimořádný výkon v rámci předvedené úrovně.

27.5. Příprava materiálu pro keiko, návštěva Toshi svatyně, keiko

Kromě tréninku pod dohledem Nakagawy senseie je skvělé mít možnost téměř neomezeného tréninku formou tameshigiri na bambusových tyčích. A tak po snídani jsme se senseiem vyrazili posekat nějaký ten materiál pro naše keiko. Sensei vybral a posekal vhodný bambus, následně jsme upravili tyče do potřebné délky a zpracovali zbytek, který se pro trénink nehodil.

Při té příležitosti jsme navštívili nedalekou malou shintōistickou svatyni (Toshi jinja 歳神社), kterou najdete v Kunimimachi Okumage v Kunisaki. Je to malá svatyně, klidné místo a nachází se kousek od domu Nakagawy senseie.

Před shintōistickou svatyní se můžete setkat se dvěma sochami kamenných psů „komainu 狛犬“, což se překládá jako „strážní psi/lvi“. Jsou to mýtická zvířata, která připomínají kombinaci psa a lva, a stojí v páru u vchodu do shintōistických svatyní. Komainu mají chránit svatyni před zlými duchy a jinými negativními silami.

Později odpoledne jsme s Honzou měli za úkol připravit meče pro keiko. Bylo třeba oba meče nabrousit, abychom se mohli věnovat tameshigiri. Následný trénink byl velmi zajímavý a získali jsme mnoho zkušeností. Zkušenosti z přímého tréninku jsou mnohdy zprvu nedoceněné. Nejen ty úspěšné seky nám mohou něco předat pro další trénink. Především ale ty techniky, které nebyly tak dobré, nebo byly přímo špatné, nás mohou posunout dále. A zkušeností jsme získali nepočítaně.

28. 5. Futago-ji, sochy Buddhy vytasené do skalní stěny, cukrárna a onsen v Beppu

Tento den jsme měli naplánováno navštívit několik zajímavých míst v oblasti Kunisaki. Aoki-san se stal naším průvodcem. Jedním z míst, které byste neměli minout, je chrám Futago-ji 両子寺. Tento chrám se nachází uprostřed horských lesů. Jedná se o významný buddhistický chrám, který je úzce spojen s jedinečnou místní náboženskou tradicí zvanou Rokugō-manzan 六郷満山, která kombinuje prvky buddhismu, shintōismu a horského asketismu (shugendō). Samotný chrám byl založen již v roce 718 n. l. mnichem jménem Ninmon 仁聞. V minulosti zde mniši vykonávali tvrdé horské meditace a rituály. Náš průvodce Aoki-san nám vysvětlil některé věci vztahující se k náboženství v Japonsku, abychom lépe chápali jednotlivé symboly.

Hlavní vstup chrámu je strážen dvěma mohutnými sochami Niō 仁王, které jsou největšími svého druhu na poloostrově Kunisaki. Niō ztělesňují v japonském buddhismu dva krále, strážce chrámu a buddhistické nauky. Jeden z nich má ústa otevřená (výraz „A“), což představuje začátek všeho, a druhý zavřená (výraz „Un“), což představuje konec všeho. Společně tyto výrazy („A-Un“) symbolizují úplnost a harmonii. Pro svou podobu siláků s nadpřirozenou silou, kterým se zračí na tváři hrozivý výraz mající odradit zlo a zlé lidi od vstupu, se jim v Japonsku přezdívá též Kongō rikishi 金剛力士. Návštěvníci mohou vystoupat po mechem pokrytých kamenných schodech k hlavnímu chrámu (hondō 本堂) a dalším místním svatyním. Nádherné místo.

Dalším cílem bylo Kumano magaibutsu 熊野磨崖仏, skupina buddhistických soch vytesaná do skalní stěny. Toto místo bylo v roce 1955 prohlášeno za národní významnou kulturní památku. Sochy Kumano magaibutsu jsou největšími takovými sochami v Japonsku. Kousek dál v kopci se nachází chrám Kōzan-ji 高山寺, který jsme také navštívili a rozhodně jsme nelitovali.

Poté jsme se jeli podívat do města Beppu 別府市 a protože náš průvodce se v tomto městě narodil, ukázal nám zajímavá místa a vzal nás i do místní vyhlášené restaurace a čajovny Amamichaya 甘味茶屋. Dali jsme si jen něco sladkého a musím říci, že to byl asi nejlepší desert, který jsem do té doby jedl. Nicméně město Beppu je vyhlášené především svými horkými prameny onseny. Prý se zde nachází více než 150 takovýchto japonských lázní. Nemohli jsme vynechat tuto možnost a navštívili jsme Shibaseki onsen 柴石温泉 ležící podél horského potoka, který je známý svými horkými parními lázněmi. Po náročném dni to byl skvělý zážitek.

29.5. Keiko, tameshigiri, nácvik na enbu a malý kurz vaření

Den ve znamení tréninku. S Honzou jsme procvičovali jak kata, tak i tameshigiri a nějaký čas jsme věnovali procvičování technik, které jsme měli prezentovat na blížícím se enbu v Kunisaki. Tento den jsme dosekali naši zásobu tyčí.

Odpoledne si naši hostitelé pro nás připravili malý kurz vaření v domě Sano-sana. A tak jsme se učili, jak dělat sushi a také takoyaki.

30.5. Svatyně Usa, muzeum zápasníka sumō Futaba-yamy, hrad Nakatsu, svatyně Misosogi

Tento den jsme opět s Aoki-sanem cestovali po Kunisaki a jeho okolí, abychom poznávali místní kulturu. První zastávku jsme udělali na pobřeží u Gyōja dōketsu 行者洞穴, místě známém jako jeskyně Gyōja. Jedná se o unikátní přírodní geologický útvar, který byl v průběhu času vyhlouben erozí. Jeskyně v minulosti sloužila jako místo pro asketické duchovní praktiky. Je také vyhlášenou přírodní památkou prefektury Ōita 大分県. K jeskyni vede stezka, kde zvuk mořské vody proudící do jeskyně poskytuje uklidňující kulisu při návštěvě malé svatyně uvnitř.

Další zastávkou byla Usa jingū 宇佐神宮, svatyně Usa, která je jednou z hlavních svatyní zasvěcených Hachimanovi 八幡, bohu lukostřelby a války. Svatyně Usa 宇佐 měla veliký vliv na kulturu poloostrova Kunisaki a formovala místní náboženství uctíváním hor a propojení s přírodou. V areálu svatyně je v místním muzeu uložen bokken legendárního šermíře Miyamota Musashiho. Pokud budete chtít navštívit muzeum, berte prosím v potaz, že se zavírá už ve tři hodiny. A ještě jedna zajímavost. Jednou do roka se zde konají slavnosti yabusame 流鏑馬, lukostřelců tryskem jedoucích na koních, který zasahují s velikou přesností malé terče.

Aoki-san nás seznámil se základy chování v shintōistických svatyní. Vysvětlil nám, že když vstupujeme hlavní branou na cestu ke svatyni, je třeba se vždy trochu uklonit a nechodit středem brány, neboť to je cesta pro kami 神 (božstva).

Za vstupem se nalézá temizu-ya 手水舎, což je druh fontány, kde je prováděn očistný rituál před tím, než se přiblížíte k hlavní budově svatyně. Rituál vypadá tak, že vezmete do pravé ruky naběračku a naplníte ji čerstvou vodou, abyste si opláchli nejprve levou ruku. Poté si přechyťte naběračku levou rukou, abyste si mohli opláchnout také pravou ruku. Znovu si přendejte naběračku do pravé ruky a nalijte trochu vody do otevřené dlaně levé ruky. Vypláchněte si ústa vodou a vyplivněte ji vedle fontány. Nakonec naberte ještě jednou vodu a využijte ji k opláchnutí rukojeti naběračky.

V shintōistické svatyni se obvykle tleská dvakrát – tento zvyk je součástí tradičního rituálu nazývaného „nijirei nihakushu ichirei 二拝二拍手一拝“, což znamená: dvakrát se poklonit (hluboce), dvakrát tlesknout a jednou se poklonit (úklona). Tento postup se dodržuje při osobní modlitbě. Tleskání slouží k přivolání pozornosti kami (božstev) a vyjádření úcty. Někdy může existovat drobná odchylka v závislosti na konkrétní svatyni nebo místní tradici, ale „2 poklony – 2 tlesknutí – 1 poklona“ je standardní forma.

To jsou ta základní pravidla. Ještě nezapomeňte na to, že v prostoru svatyní se příliš nemluví. Snažte se vždy chovat tak, abyste druhé nerušili.

Z tohoto místa jsme vyrazili na hrad Nakatsu-jō. Cestou nám Aoki-san ukázal Sato-no-eki „Futaba-no-Sato“ 里の駅　双葉の里, což je malé muzeum sumō, které představovalo Futabayamu 双葉山, slavného sumō zápasníka, který se narodil ve městě Usa.

A poté už jsme dorazili k hradu Nakatsu-jō 中津城. Tento hrad byl postaven v roce 1587 za vlády Kurody Yoshitaki 黒田孝高. Hrad v současnosti slouží jako muzeum vystavující dědictví rodin, které vládly regionu. Muzeum obsahuje mnoho zbrojí, zbraní a samurajských artefaktů, ale také hodně materiálů o rangaku 蘭学, jelikož město Nakatsu bylo považováno za centrum vzdělání v této oblasti. Rangaku je soubor znalostí, které Japonsko získalo díky kontaktům s nizozemskou enklávou na ostrově Dejima. Japonsku to umožnilo alespoň částečně držet krok s rozvojem západních technologií a medicínou v období, kdy byla země cizincům uzavřena.

Cestou zpět jsme se zastavili u svatyně Misosoji jinja 身濯神社, která je známá svou hlubokou duchovní tradicí a je považována za místo očisty těla i duše prostřednictvím rituálů misogi 禊. Termín „Misosoji“ odkazuje na starobylý shintōistický rituál misogi, což znamená očistu. Součástí areálu je také Misogi-den, dřevěná hala postavená na potoku, kde se konají rituály očisty těla a duše.

31.5. Cesta horských asketů, příjezd Tanakovic a grilování

Tento den jsme se domluvili, že navštívíme opět Misosoji jinja a vyrazíme na cestu, kterou podstupují horští asketové. Oblast Kunisaki 国東 byla odpradávna místem mnoha asketických cvičení buddhistických mnichů. Jedním z míst, které je méně přístupné, je hora Tennō-ji no Goyama 天念寺御山, neboli hora u chrámu Tennō-ji 天念寺, zvaná též Tennō-ji yabakei 天念寺耶馬. A to byl náš cíl. Jeden z učenců jménem Miura Baien 三浦梅園kdysi navštívil Tennō-ji a byl hluboce dojat silnou historií tohoto místa. Stezku přes vrchol této hory nazval „Cesta nebeské brány 天門之道“. A tak opět v doprovodu Aoki-sana jsme vyrazili na cestu k chrámu, která vede před most Mumyōbashi 無明橋. Stezka je strmá a není moc udržovaná. Místy jsme si museli prošlapat cestu hustým porostem nebo se šplhat po skalních stěnách. Ještě, že byly tyto cesty lemovány řetězem. Mezi dvěma vrcholy těchto hor se nalézá malý klenutý kamenný most zvaný Mumyōbashi, který z dálky vypadá, jakoby jej namaloval malíř štětcem. Dříve byl údajně tento most dřevěný, dnes ale přecházíte přes kamenný most, který nemá zábradlí. O tomto mostu se říkalo, že kdyby vás při jeho přecházení napadla byť jen sebemenší myšlenka na světské touhy, spadli byste do údolí pod ním. Myslím, že mluví za všechno, že tato cesta byla jedním z našich největších zážitků z cest. Je snadné si uvědomit, jak důležité bylo pro yamabushi 山伏 být v jednotě s přírodou (Jinen / shinzen 自然). Opravdu velice kouzelné místo.

Aoki-san nám vyprávěl o jedné z náboženských doktrín zvané Rokkon shōjō 六根清浄, která označuje praxi shugenji, jež spočívá v očištění sebe sama prostřednictvím odpoutání se od šesti smyslů. Termín „rokkon“ odkazuje na šest smyslů a slovo „shōjō“ se vztahuje k čistotě a neposkvrněnosti.

Doktrína rokkon shōjō je vysvětlována mnoha způsoby, toto je jeden z nich:

• Oči vidí mnoho špatného, ale mysl/srdce nic takového nevidí.
• Uši slyší mnoho špatného, ale mysl/srdce toto neslyší.
• Nos cítí mnoho špatného, ale mysl/srdce nic takového necítí.
• Ústa mluví o mnoha špatných věcech, ale mysl/srdce nemluví o žádné.
• Tělo se dotýká mnoha špatného, ale mysl/srdce se toho nedotkne.
• Mysl myslí na mnoho špatného, ale mysl/srdce na nic takového nemyslí.

Cestou zpět jsme vysadili Kristýnu na vlakovém nádraží v Usa, odkud jela na jeden den navštívit přátele.

Když jsme přijeli k senseiovi, už tam byl pan Tanaka s rodinou, jenž tam přijel svým karavanem, aby se podílel na vystoupení, ke kterému mělo dojít další den v Kunisaki. Všichni jsme společně poseděli venku před senseiovým domem, kde jsme grilovali a povídali si.

1.6. Přesun do Kunisaki, společné enbu s oddílem teppōtai s Inomaru sanem, onsen v Usa

Po snídani jsme se všichni postupně přepravili do Kunisaki, kde se konalo enbu, na kterém jsme s Honzou vystupovali. Vystoupení probíhalo v areálu Centra pro výuku historie města Kunisaki, ve kterém se nachází replika vesnice Ankokuji 安国寺 z období Yayoi. Po našem příjezdu jsme si připravili všechna stanoviště pro naši ukázku a pomohli jsme připravit i okolí akce.

Na úvod enbu pronesl Nakagawa sensei pár slov, ve kterých představil všechny vystupující. Poté jsem přišel na řadu já, abych nastartoval enbu a předvedl suwari waza shihō giri formou tameshigiri na bambusové tyče. Po této technice přišel na řadu oddíl teppōtai vedený Inomaru-sanem. Součástí této střelecké skupiny jsou i Tanaka-san se synem. Pro mě to byla první možnost vidět vystoupení teppōtai takto naživo. Bylo velice zajímavé sledovat jednotlivé techniky střelby jak jednotlivců, tak i celé skupiny. Po střelcích jsme přišli na řadu my s Honzou a předvedli jsme variantu techniky Toppa, kterou jsme předváděli opět formou tameshigiri na bambusové tyče. Byla to pro nás samo sebou pocta, ale především zajímavá zkušenost.

Po vystoupení jsme se přesunuli s Aoki-sanem do Usa, kde jsme se chtěli podívat na Musashiho bokken, ale nestihli jsme otevírací dobu muzea. Na večer jsme si naplánovali vyzvednout Kristýnu na nádraží, a tak jsme měli spoustu času. Aoki-san nás vzal do místního vyhlášeného onsenu, což byl rozhodně fajn nápad. Hachimenzan Kanairo onsen 八面山金城温泉, který jsme navštívili, patří rozhodně svými prostory mezi ty nejhezčí. V jeho areálu je několik venkovních bazénů a také vodopád.

Onsen 温泉 je přírodní horký pramen, který se využívá k lázeňským koupelím. Vzniká díky vulkanické činnosti, která je v Japonsku běžná, a voda v onsenu je ohřívána geotermálním teplem. Voda v onsenu často obsahuje různé minerály (např. síru, železo, sodík), o kterých se ví, že mají léčivé účinky. V Japonsku je koupání v onsenu součástí tradiční relaxace a očisty. K návštěvě onsenu se váže několik pravidel. Před vstupem do onsenu se musí člověk důkladně umýt (vsedě ve sprše). V lázních se nenosí plavky – koupání je tradičně nahé (muži a ženy obvykle odděleně). Malý ručník, který máte u sebe, se nesmí ponořit do vody (mívá se na hlavě nebo odložený poblíž). Když budete v Japonsku, určitě si dopřejte návštěvu onsenu. Za mě je to moc hezký zážitek relaxace na japonský způsob.

Po onsenu jsme se stavili na večeři, vyzvedli Kristýnu a vrátili se do domu Nakagawy senseie, kde jsme si ještě chvilku povídali o senseiových oblíbených samurajských filmech.

2.6. Přesun do města Ashikita, návštěva radnice, ubytování v kampusu, workshop výroby hůlek

Ráno na nás čekala poslední snídaně v domu Sano-sana, po které jsme odjížděli se senseiem do města Ashikita 芦北町 v regionu Kumamoto.

Cesta to byla celkem dlouhá. Při příjezdu jsme se zastavili na rámen ラーメン a poté jsme měli naplánovanou návštěvu radnice. Původně nám sensei sdělil, že se tam potká s dobrým známým a pojedeme se ubytovat. Z tohoto kamarádského setkání se vyklubala oficiální návštěva radnice. Hned u vchodu do budovy radnice na nás čekala vítací cedule v češtině. Poté nás zavedli do konferenční místnosti, kde jsme měli možnost setkat se s představiteli města Ashikita v čele s panem starostou Takezakim Kazunarim 竹崎一成. I přes oficiální ráz setkání bylo zřejmé, že většina přítomných se velmi dobře zná s Nakagawou senseiem a pojí je přátelství. Bylo to velmi příjemné setkání. Nakagawa sensei v tomto městě před mnoha lety obnovil tradici místního oddílu teppōtai. V tomto oddíle vystupovali dva z přítomných úředníků včetně policejního velitele. Po společném focení jsme se odjeli ubytovat na místní studentské koleje.

3.6. Čajový obřad, prohlídka hradu a enbu teppōtai, párty s představiteli města, povídání se senseiem na ubytování

Dopoledne po snídani jsme vyrazili do místního chrámu, kde byla pro nás připravená ukázka tradičního čajového obřadu školy Yabunouchi ryū 藪内流. Tento nádherný zážitek pro nás vedla Shibuya Akiko sensei, která je učitelkou tohoto stylu přípravy čaje. Byl to zcela výjimečný zážitek. Moc za něj děkujeme.

A teď ještě něco málo o této škole sadō. Yabunouchi ryū je jednou z klasických japonských škol čajového obřadu sadō 茶道, která vznikla v období Momoyama (konec 16. století). Tato škola byla často provozována válečníky, a proto jsou jednotlivé pohyby upraveny tak, aby umožňovaly nošení krátkého meče. I některé z pohybů rukou, které jsou prováděny při přípravě čaje, jsou podobné tahům meče v technice. Nepatří k tzv. san-senke tradicím, tedy hlavním liniím vycházejícím z učení slavného čajového mistra Sen no Rikyū 千利休. Je samostatnou školou s vlastním stylem a estetikou, která se však silně inspirovala Rikyūovým přístupem.

Dalším programem tohoto dne byla návštěva místa, kde stál v minulosti místní hrad. Dnes už se zachovaly pouze valy, ale i tak je to velice pěkné místo. Areálem hradu nás s komentářem provedl úředník z městské radnice. A jen pro Nakagawu senseie a jeho doprovod se v těchto prostorech konala ukázka ashikitské skupiny teppō-tai 葦北鉄砲隊. Měli jsme tak možnost shlédnout ukázku místního střeleckého oddílu. Ukázka to byla impozantní a bylo vidět jak má sensei radost z toho, že jím obnovená tradice úspěšně pokračuje dále.

V podvečer nás před naším ubytováním vyzvedl městský mikrobus, aby nás převezl do restaurace na místo, kde se na počest návštěvy senseie konalo společenské setkání. Před restaurací na nás čekali zastupitelé města, kteří nás následně uvedli do prostor restaurace. Chvilku po nás přijel i pan starosta. Opět to byla oficiální akce města, kdy starosta i další hosté pronesli pár slov o tom, jak dobré je budovat přátelství skrze propojování našich kultur. Jídlo i pití, které jsme mohli ochutnat, bylo opravdu skvělé. Všichni jsme dostali drobné pozornosti a fotky z našeho pobytu ve městě, jež pořídil fotograf, který nás doprovázel při všech akcích připravených městem.

Večer po návratu na ubytování jsme ještě chvilku poseděli a povídali si se senseiem o všem možném, tedy nejen o battōjutsu. Bylo to příjemné zakončení dne.

4.6. Vodopády a chrám v Takachiho, příjezd k panu Tanakovi

Po snídani jsme vyrazili do Mifune, kde bydlí Tanaka-san s rodinou. Cestou jsme se zastavili v Takachiho 高千穂. Takachiho je malé městečko v prefektuře Miyazaki nalézající se na ostrově Kyūshū, ale má obrovský význam v japonské mytologii. Podle legendy právě sem sestoupil Amaterasin vnuk Ninigi no Mikoto, aby založil císařskou linii – což z Takachiho dělá symbolické místo zrození Japonska.

Měli jsme možnost navštívit asi nejznámější soutěsku Takachiho s tyrkysovou řekou Gokase 五箇瀬川, dramatickými čedičovými stěnami a vodopádem Manai 真名井の滝, o kterém se v legendách tvrdí, že jej původně vytvořili bohové. Dříve než jsme s Honzou stihli dojíst zmrzlinu s příchutí matchy, přišla Kristýna s tím, že máme lístek na lodičku, ale že musíme počkat 3 hodiny. Ještě že tak, normálně se zde čeká pět a více hodin. No a tak i když pánská část výpravy s něčím takovým nepočítala, vyrazili jsme do přístaviště hurá pod vodopády. Abychom ale netrávili tři hodiny v přístavišti, rozhodli jsme se ještě navštívit jednu z místních svatyní. V městečku Takachiho nejsou jen známé vodopády, ale také spousta pěkných míst. Protože se ukázalo, že tři hodiny zase nejsou tolik, vydali jsme se do nejbližší svatyně – Takachiho Jinja ( 高千穂神社 ). Historie svatyně jde do roku 1900 a je to nejdůležitější svatyně v okolí, obklopená obrovskými cedrovými stromy. Měli jsme možnost nahlédnout do míst, kde se cvičí Kyudo ( Kyudojo ). Jen co jsme nasáli místní atmosféru, už byl čas se vrátit do přístaviště, abychom se stihli včas nalodit.   Lodiček bylo na řece nepočítaně a zdálo se, že mnoho z nich ztratilo schopnost ovládat směr jízdy. My jsme to zvládli a dostali se jak pod vodopády, tak i úspěšně zpět. 😉

Po vodopádech jsme vyrazili se podívat do Jōraku-ji 常楽寺, který se nachází na hoře Iida 飯田山, a se kterým se Nakagawa sensei spjat skrz mnoho události, které zde sensei v minulosti pořádal. Po prohlídce tohoto kouzelného místa jsme přijeli k domu Tanaky-sana. Poté co jsme se ubytovali, jsme si udělali krátkou procházku na místo, kde se měla druhý den konat naše veřejná ukázka. A pak už byl čas na společnou večeři a povídání si. Tanakovi jsou skvělí hostitelé.

5.6. Enbu, návštěva čajových plantáží, setkání v sushi restauraci s Inomaru-sanem

Na tento den bylo naplánované další naše enbu v rámci výročí 160 let od úmrtí Miyabeho Teizōa 宮部鼎蔵, které se konalo v Ueno Mifune 上野御船町. Miyabe Teizō byl samurajem a stoupencem školy Yamaga ryū 山鹿流, což byla škola vojenské vědy založená Yamadou Sokōem山鹿素行. Teizō se významně zasloužil o rozvoj tohoto kraje a proto zde je umístěný jeho památník. Již před naším příchodem započaly přípravy akce. Nachystal se shintōistický oltář pro bohoslužbu, rozestavěly se židle, připravili bubny taiko 太鼓. Prostor se zaplnil lidmi a akce mohla začít.

V rámci programu nejprve probíhala bohoslužba na památku Teizōa. Poté bylo vystoupení bubenické skupiny tvořené dětmi z místní školy, které bylo znamenité. Následně přišla na řadu ukázka skupiny teppōtai vedená Inomaru-sanem a naše enbu bylo posledním bodem této akce. Spočívalo ve volném předvádění technik Nakagawa ryū battōjutsu propojených s technikami předváděnými formou tameshigiri. Ke mně s Honzou se připojit i Tanaka-san se synem. Byla to velice zajímavá akce.

Odpoledne jsme vyrazili na čajové plantáže pana Noguchiho. Jeho dědeček založil svá čajová pole na náhorní plošině Yoshimuta a od té doby se rodina Noguchi snaží plně věnovat pěstování kvalitního zeleného čaje. Sestra paní Tanakové se provdala do rodiny pana Noguchiho, a tak jsme rádi využili možnost podívat se, jak se pěstuje a zpracovává japonský čaj sencha 煎茶. Bylo to opravdu velice zajímavé a moc děkuji, že jsme mohli aspoň trochu nahlédnout pod pokličku přípravy tradičního japonského čaje. Podívali jsme se do jejich fabriky na zpracování sklizeného čaje. Jeden ze zaměstnanců nám vše ukázal a vysvětlil. Také nám něco řekli o pěstování čajových keřů. Pokud byste někdo měl zájem ochutnat čaje z této plantáže, můžete si je koupit třeba na webovém obchodu paní Yoshimi Yokoyama na adrese www.tokyovintage.cz.

Večer jsme se se senseiem a Tanakovými přesunuli do centra Kumamoto, kam nás pozval Inomaru-san do restaurace na sushi. Byla to oblíbená restaurace Inomarua a sushi tam připravovali opravdu výborné. Večer se nesl v příjemném přátelském duchu a mimo jiné jsme dostali od Inomarua pozvání na příští rok k němu do domu, abychom si krom jiného mohli prohlédnout sbírku jeho zbraní obsahující větší množství japonských mečů a historických mušket tanegashima 種子島. Děkujeme a moc rádi toho využijeme. Také děkujeme za pohoštění.

6.6. můj odjezd do Noda-shi, návštěva Reigandō se senseiem

V pátek ráno mě Nakagawa sensei odvezl do Kumamota, odkud jsem pokračoval do Tokia a následně do Noda 野田市 trénovat bujinkan bugei 武神館武芸. Pro mě tak pobyt se senseiem tímto dnem skončil. Honza s Kristýnou pokračovali a navštívili společně s Nakagawou senseiem, v doprovodu Takanaki-sana a jeho manželky, známou jeskyni Reigandō 霊巌洞, ve které údajně napsal Miyamoto Musashi 宮本武蔵 svou knihu Gorin no sho 五輪の書.

Když se ohlédnu za pobytem s Nakagawou senseie, tak mnoho věcí jsme zažili, aniž bychom je předem připravovali či plánovali. Mnohdy jsme byli překvapeni a někdy i posunuti do mírně diskomfortní zóny. Díky tomu jsme ale jednotlivé věci intenzivněji prožívali a měli jsme možnost zažít věci či navštívit místa, o kterých bychom ani nevěděli. A tak si vybavím termín „uketamo 受けたもう“, který by se dal vyložit jako „pokorně přijímám vše s otevřeným srdcem“. Pro mě osobně to byla jedna z cest, která byla plná nezapomenutelných zážitků a rád bych moc poděkoval svým společníkům Kristýně a Honzovi, dále samo sebou Nakagawa senseovi a jeho přátelům Aoki-sanovi a Sano-sanovi za jejich čas a ochotu nám pomoci.

Mnohokrát děkujeme za všechny chvíle a těšíme se na další setkání.
text připravil Pavel Slavík (shihan Nakagawa ryū) a doplnila Kristýna Štosková